Publikováno 08. 11. 2011 v rubrice Novinky

Čekání na miminko

Rozhodují-li se partneři pro umělé oplodnění, většinou si ani nedovedou představit, jak mimořádně náročné období je čeká. Pokud by se jim ale včas dostalo vhodné psychosomatické péče, někteří z nich by možná pomoc ze zkumavky vůbec nepotřebovali.

Vstup do mašinérie hormonálních injekcí, embryotransferů a zamrazování by měl být až úplně poslední možností, ke které se dvojice usilující o početí uchýlí. U celé třetiny párů se jedná o psychogenní neplodnost - lékaři žádnou fyziologickou překážku neobjeví, oba partneři jsou zdraví, jen jim to dohromady nějak „neladí“. Místo toho, aby se pokusili najít hlubší příčiny nezdaru a vyzkoušeli jiné alternativy pomoci, je jim však rovnou nabídnuto umělé oplodnění.

„Tu a tam se setkávám s páry, které neúspěšně usilují o rodičovství, aniž by věděly o svých skrytých ambivalencích k takové zásadní životní změně,“ uvádí Vladislav Chvála, ženský lékař, sexuolog, psychoterapeut a vedoucí lékař Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. „Někdy to může vést až k různým formám neplodnosti. Během léčby se pak takové nevědomé motivy objeví a je možné je ovlivnit.“ Jinými slovy: věříme, že toužíme po dítěti, náš organismus si ale ve skutečnosti „myslí“ něco jiného. Do hry může podvědomě vstupovat momentální osobní situace (kariéra, stres, osobní nespokojenost, ale také touha po jiném nesplněném snu ), krize vztahu (snaha o jeho naplnění pomocí dítěte) nebo nestabilní rodinné zázemí…

„Já používám nejraději rodinnou terapii s rekonstrukcí rodové historie, s důrazem na vývoj mateřství a otcovství v tom kterém rodě,“ pokračuje doktor Chvála. „Jako podstatné vidím obnovení kontaktu s vlastní historií, nalezení transgeneračních dluhů a vyrovnání se s předky. Dítě totiž nepřichází na svět jen biologicky oplodněním a porodem, ale také sociálně. Mnohem lépe se narodí, je-li rodinná síť zřetelná a jeho místo předem připravené, vyjednané.“

Nikoho nezajímá, co cítíte. Mnohokrát zklamaní, zatížení frustrací, nadějí i obavami, rozrušení a zmatení záplavou rozporuplných informací z internetu - v takové situaci se lidé obracejí na centra asistované reprodukce. Do jejich dveří nevstupují jako sebevědomí, rovnocenní partneři lékařů; všechny trumfy jsou na straně personálu. Lékaři určují pravidla hry a mluví se jejich jazykem, tedy řečí laboratorních vyšetření. „Na praxi jsem mohla být u takových pohovorů přítomna,“ říká Ilona Haasová, spoluzakladatelka Společnosti pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti, o. p. s. „Lékař by měl být tak trochu psycholog, na to ale v centrech není čas. Tam, kde jsem byla, měla lékařka i 35-40 pacientů na den! Výsledkem je desetiminutovka, během které je možné říci nanejvýš to, jak dopadly výsledky a co bude následovat. Lékař se dívá buď do papírů, nebo do počítače, oční kontakt není skoro žádný. A klientka sedí, celá se třese, pod stolem žmoulá kapesník a zapamatuje si sotva polovinu toho, co slyšela.“

Podobnou zkušenost udělala Ilona Haasová i jako pacientka. Její největší přání se jí nakonec splnilo, má „ze zkumavky“ dvě zdravé děti. Vlastní zážitky, zkušenosti mnoha dalších žen i studium psychologie ji ale přivedly na myšlenku, že by se některým párům dalo pomoci i jinak. „Vůbec nechci pochybovat o smyslu asistované reprodukce,“ vysvětluje. „Je skvělé, že tato možnost existuje pro ženy, které nemají možnost otěhotnět přirozeně. Myslím si ale, že by tu měla existovat poradenská činnost, která by lidem umožnila projít reprodukčním procesem pokud možno důstojně - případně je nasměrovala na nějakou formu terapie.“

Protančit se k dítěti Společnost pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti, o. p. s., rozvíjí svou činnost již druhým rokem. Za tu dobu se jí podařilo navázat spolupráci s kvalitními pracovišti, např. s Psychosomatickou klinikou, Psychologickým a fyzioterapeutickým centrem ALIVIO, Pražskou vysokou školou psychosociálních studií a Urologickou klinikou 1. LF UK v Praze. Úkolem společnosti je provozování informačního centra, které poskytuje poradenství při výběru psychické či psychosomatické podpory v jakékoli fázi snahy o dítě, přehled dalších alternativních podpůrných metod a srozumitelné informace o procesu asistované reprodukce. Zabývá se také etickými (dárcovství generického materiálu, osud přebytečných embryí) i právními aspekty umělého oplodnění.

Činnost vlastní poradny, fungující v Praze, zajišťuje šestičlenný tým složený především z lékařů a psychoterapeutů. Základem pro další péči je úvodní rozhovor, ve kterém terapeut klientům naznačí, jaké mohou být psychicky podmíněné aspekty neplodnosti. „Někdy to může být pro pár jenom inspirace, o čem si spolu doma popovídat, jindy si uvědomí: tohle by mohl být můj problém, moje téma. Co třeba může znamenat, když má žena vždy v době ovulace migrénu? My jim pak vysvětlíme, co by jim psychoterapie nebo psychosomatika mohla přinést,“ říká Ilona Haasová. „Vysvětlíme jim také např. pojem "krizová intervence" - to se může týkat žen, které ani po několikátém pokusu neotěhotní. Okamžik, kdy žena po prodělaném embryotransferu čeká dva týdny, pak přijde na toaletu a uvidí krev, to je ten nejkritičtější moment, ledová sprcha. A může být užitečné vědět, kam zavolat. Pokud se klienti přiznají, že téma neplodnosti je pro ně absolutní tabu, že ho neřeší doma ani s přáteli, že se za ni stydí a mají pocit viny, probereme s nimi možnost skupinové psychoterapie, kde se setkají se stejně postiženými páry, se kterými si o těchto věcech mohou otevřeně promluvit.“ Středisko může zprostředkovat pomoc arteterapeuta nebo tanečního terapeuta, ale také akupunkturisty. Existují totiž výzkumy, podle kterých akupunktura aplikovaná těsně před embryotransferem zvýší účinnost zákroku až o 30%, a v některých centrech (např. Fertimed v Brně) už mají tuto možnost přímo na oddělení. Jiní spolupracovníci připraví mužům „na míru“ speciální detoxikační jídelníček, který podpoří tvorbu spermií.

Někteří odborníci se už ke spolupráci hlásí sami. Týká se to například péče o muže, kteří jsou během „oplodňovacího procesu“ vystaveni srovnatelnému tlaku jako ženy a útoku na vlastní ego, ovšem bez jakékoli podpory. Andrologové a urologové vítají možnost spolupráce s psychologem jak pro sebe, tak pro své pacienty, kterým musí sdělovat např. diagnózu neplodnosti. Spojenec center, ne nepřítel Stálá spolupráce s psychologem patří k nabídce center asistované reprodukce jen zcela výjimečně. Možnost, že se jejich klientům dostane takové pomoci jinde, ale zpravidla vítají, dobře totiž vědí, že s klidnými lidmi se jim bude lépe pracovat.

Je častým jevem, že pár, kterému se otěhotnění nepodařilo v jednom centru, obratem zamíří do dalšího a tak jich vystřídá třeba několik. Své nespokojenosti pak dává průchod v nepříznivých referencích. Skutečná příčina neúspěchu ale s výběrem centra vůbec nemusela souviset. V poradně Společnosti pro psychosomatickou podporu léčby neplodnosti, o. p. s., klientům radí: Velmi pečlivě si vyberte reprodukční centrum a v něm jednoho lékaře, kterému budete opravdu důvěřovat. Nenechte se ošetřit jiným, třeba jen proto, že ten váš je na dovolené. V okamžiku, kdy mu dáte důvěru, totiž budete moci velký kus své zátěže pověsit na jeho záda. Prostě budete vědět, že pro vás dělá to nejlepší. Vzhledem k tomu, že společnost není nijak spojená s žádnou soukromou klinikou tohoto zaměření, nemusí mít vedení center obavy z nekalé konkurence a poradenskou činnost zpravidla podporují (i když jen formou nabídky propagačního materiálu společnosti). Můj manžel to taky nechtěl poslouchat! Úvodní pohovor v poradně nemá charakter „vyšetření“, spíš neformálního popovídání.

To, že Ilona Haasová zažila s manželem totéž jako klienti poradny, je značnou výhodou při navazování důvěry a prolomení počátečního ostychu. „Hodně napoví už to, když ten pár vidíme pohromadě. Kdo v něm má hlavní slovo, kdo je ten, kdo dítě opravdu chce, a kdo se jen přizpůsobuje. Muži často nechápou potřebu svých partnerek o dítěti neustále mluvit, rozebírat různé možnosti a svoje obavy. A pak stačí, když řeknu: Jó, to můj manžel taky... a oba se zasmějí a řeknou mi víc, než si vůbec uvědomují. Někdy si ale po rozhovoru řeknou: Víš co? Necháme to na rok být. Změním práci, už dlouho jsem to chtěla udělat, ale myslela jsem, že půjdu na mateřskou.“ Najednou dostanou chuť ve svém životě něco změnit, vzít ho do vlastních rukou a tím zmírnit nepříznivý tlak, pod kterým se již delší dobu nacházeli.

Více informací na www.podporareprodukce.cz