Publikováno 06. 02. 2012 v rubrice Novinky

Mizuko Jizo – ochránce „nenarozeného“

Potrat či narození mrtvého plodu je obrovská bolest, trauma, s kterým se mnoho lidí těžko vyrovnává. Nemáme sílu mluvit o smrti a už vůbec ne o smrti dítěte, i když nenarozeného. Snažíme se „pohřbít“ celé téma právě tím, že si ho většinou vůbec nechceme připustit. Není divu. Pro většinu lidí je to téma tak bolestivé, že se snaží jakoukoli myšlenku či jen zmínku na toto téma co nejrychleji vytěsnit nebo popřít už v jejím zárodku. Mnozí nepřijímají ani nabídku posledního rozloučení, které se začalo praktikovat v některých našich porodnicích.

Naše kultura nemá ráda rituály kolem smrti a smutku. O smutku se moc nemluví. Myslím, že tu chybí místo, kde by člověk mohl spočinout se svým smutkem či truchlením. Místo, pro „smíření“.

V Japonsku existuje díky buddhismu tradice zvaná: Mizuko Jizo. Jde o ceremoniál, který pomáhá zmírnit utrpení po narození mrtvého plodu či po potratu.

Mizuko se překládá jako „vodní dítě“, buddhisté věří, že „existence teče do bytí pomalu, jako kapalina“, děti, které se nenarodí se vrací zpět do „vodního světa“. Symbolem je soška, která vypadá dětsky, ale má moudrý vzhled.

Jizo je průvodce Mizuka na cestě do bytí. Také chrání ducha dítěte, které zemřelo.

Mizuko kuyo je rituál „omluvy a vzpomínky“. Jde vlastně o potěšení duše plodu. Provádí se mnoha způsoby. Lidé své sošce přinášejí např. omluvný dopis, zapalují svíčky, nabízejí hračky, jídlo, pití, květiny nebo přichází jen se svou vzpomínkou. Provádí se jednou, nebo několikrát do roka. Někteří lidé si takový „oltář“ vytváří doma a věnují se mu dle vlastní potřeby i několikrát denně.

Tento rituál hraje velice pozitivní terapeutickou roli, udržuje lidi v kontaktu se svými emocemi a se svými ztrátami. Mají možnost přijetí a uvědomění si své situace a tím se dostávají blíž k sobě samým, ke svému autentickému žití a pochopení svých potřeb.